| Grossglockner |
| South face Alpin style 18.-21. 12. 03 |
| Vanoce se blizi. Vsichni sou nervozni, uspechany, nasrany a nemaji na nic cas. Toto je |
| nejvhodnejsi chvile se sebrat a odject se vanocne naladit nekam, kde vladne neustale |
| opravdova pohoda a klid, a krasa esteticka tam nezna mezi. Taxme tedy i my se Spuntem ucinili |
| a na dovolenou se odebrali. Nikdo jinej s nama nejel, protoze vsichni sou srabi, anebo si |
| nedokazou vazit tech nejkrasnejsich zakladnich hodnot, jako sou pratelstvi, laska, tolerance a |
| harmonicky smir s okolim. |
| Nasedli sme tedy do naseho expedicniho vozidla El Pepe, nalozili ho expedicnim materialem |
| a za zpevu vanocnich koled ji valili do rise rakouske. Za cil sme si ulozili horu nejvyssi, |
| protoze prave ta nam skytala nejlepsi moznost priblizit se co nejvice k nebi, aby tam jezisek |
| nase vanocni prani vyslysel. |
| Na misto sme dorazili skoro po tme, po takovej straslivej cesticce sme dojeli az do vysky |
| 2000m, dal uz to neslo. |
| Pred nami se prave vrchol Grossglockneru odebiral xpanku, tak ani nam nezbylo, nezli ho |
| nasledovat. Usnuli sme v Pepe, meli sme tam minus 9, ale bylo nam hezky. Rano sme meli |
| zamrzly voci, usi a kolena. |
| Presto sme hbite vstali, uvarili snidani a vyrazili vzhuru. K expedicnimu materialu sme |
| pribalili jeste lyze a boardy a s tim souvisejici vybaveni, quli skotaceni v prasanu na ledovci |
| v zavratnych vyskach. |
| Brzo sme vsak usoudili, ze s tricetikilovyma svinema na zadech asi vrchol nezdolame, taxme |
| odlozili lyzarsky a boardovy potreby a schovali je k oveckam do salase ve vysce 2400m. Dal |
| se nam slo uz lepe, prestoze to furt stoupalo jak do schodu v panelaku. Obcas sme se borili |
| do snehu az po bricha. Vsak krajina kolem nas byla cim dal krasnejsi a zacaly nas prepadat |
| pocity radosti z krasne dovolene. |
| Chvilema sme z ty vsi krasy kolem byli tak dojati, ze se nam az leskly voci. |
| Po celodennim vycerpavajicim vystupu v krasnem pocasi, s jasnou oblohou a sluncem |
| zalitymi zasnezenymi svahy sme vystoupili az na hreben ve vysce 2800m, kde na nas cekala |
| odpoved na dulezitou otazku, a to jak bude vypadat nas 1. vyskovy tabor. Jestli bude odemcen |
| Winterraum Studl hutte (takova zachytna chaticka pro horolezce), nebo budem spat zahrabany |
| ve snehu. |
| Huraaa, chaticku sme nasli a z dalky uvideli pootevreny dvirka, tudiz sme silne zajasali, az se |
| hory otrasly. Nikdo v ni uz dlouho nebydlel, ale ten posledni asi nechal pootevreny dvirka, |
| aby to tam trochu vetralo. Vyvetrano bylo dokonale: |
| Nicmene casu mame dostatek, protoze v tomdle nejblbejsim obdobi se stmiva velmi brzo a |
| pak uz se neda nic delat, taxe venujeme drobnemu uklidu a qeceru uz bydlime v jednej |
| z nejhezcich a nejutulnejsich chaticek v Alpach. V hlavni mistnosti sou krasna kaminka, ktera |
| behem chvile zmenila barvu na cervenou a zvysila pokojovou teplotu o 40 stupnu. Cely vecer |
| se venujeme klasickym chatarskym cinnostem a pripravujeme se na zitrejsi veliky vystup |
| s pokusem o dobyti vrcholu. Tavime snih, varime, veselime se a zpivame koledy, za okny |
| duni mrazivy vitr, ale nam je hezky. Pozde vecer se ukladame xpanku, abychom byli spravne |
| pripraveni na zitrejsi narocny vystup. |
| Rano se budime do prijemneho tepla, ve stanu by nam bylo hur. Jelikoz prevyseni 1000 m |
| v takove vysce a s takovou narocnosti nebude vubec jednoduche, vyrazili sme jeste skoro za |
| tmy, svitani nas zastihne asi ve vysce 2900m, kde nas slunecko pohladi prvnimi svymi paprsky, |
| aby nam dalo najevo, ze stoji pri nas, a ze nas ceka opet krasny prosluneny den. Trochu do |
| toho snezi. |
| Do snehu se propadame az po bricha, postup je narocny a pomaly. Abychom to dokazali, |
| nemuzeme prilis odpocivat, nybrz stale slapat. Kdyz sme se dostali na velky jizni ledovec, byl |
| jiz vrchol zality sluncetem, jen nahore vitr viril snih. |
| Vydali sme se tedy pres ledovec vzhuru k vychodnimu hrebeni Adlersruhe. Postup pres |
| ledovec plny zavatych trhlin byl docela nebezpecny, navazali sme se tedy na snurku a opatrili |
| sve koncetiny zeleznymi zakoncenimi, mackami a cepinami. Tento ledovec je trhlinami velmi znamy, nejeden dobyvatel odpociva nekde hluboko pod nami. |
| Z ledovce sme stoupali dal na hreben ve vysce 3400m nekonecnym kuluarem, strmym jako |
| zebrik na pudu. Jelikoz sme nemeli prilis casu na odpocivani, byl to vopravdovej zahul, jeden |
| z nejvecich ledovcovych pocinu v historii. Nicmene pocasi nam stale velice pralo, prestoze |
| byl celkem hruby mraz a pri sebemensi zastavce nam zacaly mrznout nohy a ruce. |
| Na hrebeni nas privitala mirna vichrice, taxme sestoupili kousek po hrebeni k chaticce |
| ErzJohann, kde sme v zavetri vystrojili rychly zmrzly obed. V teto chatce je taky odemceny |
| winterraum, s kterym sme taky puvodne castecne pocitali v ramci vystupu, ale je velice |
| mizerny, ani kaminka tam nejsou. Nevahali sme tedy dlouho a pokracovali ve vystupu po |
| hrebenovym ledovci Adlersruhe a velmi prikrym kuluarem az k hrebenu. Tady nastal |
| nejobtiznejsi usek vystupu, po velice exponovanem a strmem hrebeni stoupame qrcholu |
| obtiznym mixovym terenem po zmrzle a zavate skale, navic pres hreben fici silny mrazivy |
| vitr s ledovou tristi, az nas shazuje z hrebene, na obe strany je mnohasetmetrova propast. |
| Kdyz je situace vyhrocena, pristupujeme k obtiznemu ale nezbytnemu jisteni pres lano. |
| Postup je velice obtizny a pomaly, nicmene zanedlouho se vitezne ocitame na vrcholovym |
| hrebeni, ve vysce 3800m, kousek pod vrcholovym krizem. Huraaaa! Vystup sme ukoncili |
| nekolik vyskovych metru pod krizem, k nemuz se v tomto obdobi vylezt neda diky jednomu |
| nezdolatelnymu useku nad kilometrovou strzi bez moznosti jisteni. |
| Ackoliv je jasna obloha, vladne tu hrozna siberie, jakmile zastavime, zacneme omrzat, vyndat |
| fotak a ruku z rukavice stoji mnoho usili a zdravotnich rizik. Nevahame tedy dlouho a |
| obracime se xestupu. Jsou asi tri hodiny odpoledne, za 2 hodky tma, a my tady v takovym |
| kopru, daleko od spacaku a tepla. Sestup je jednodussi a de nam to rychleji, zapadajici slunce |
| osvicuje zavate stity hor, trist v ledovcovych trhlinach ligota v poslednich paprscich. Obloha |
| je uplne strasne nejvic modra, az to vrha modry stiny. Taxtrasne cistou, jasnou, temnou |
| modrou barvu sme na vobloze, ani mezi pastelkama, jeste nevideli. Krasny klid, ticho a mir |
| vladne mezi stity okolnich hor, jen se rozleha vrzani snehu, jaxe az poprdel do nej borime. |
| Mezitim slunecko zapada, posledni usek, prikry travers k chate jiz absolvujeme za tmy. Jsme |
| docela dobity, ale mame krasny pocit z toho, ze sme to dokazali. Nase radost jeste stupnuje, |
| kdyz zjistujeme, ze se zatim na chate zabydlelo 5 rakouskych veprovych hlav, kery tam |
| vystoupali na skialpech. Spolecne se veselime, vypravime jim zazitky, jejich horsky vudce |
| zase vypravi, jaxe taky pokousel GroGlo zdolat a na hrebeni Adlersruhe dostal vejskovou |
| nemoc, strasne se poblil a musel zpatky. Spat deme az pozde v noci. |
| Rano vstavame vcas a sestupujeme do vysky 2400, kde nachazime svou lyzarskou vystroj a |
| po zbytek nedele se venujeme extremnim lyzarskym radovankam na prilehlych ledovcich, |
| skalnich strzich a previsech. Pote, se svinema na zadech, sjizdime az k Pepemu, nakladame |
| se do nej a ujizdime z5 domu. Domu prijizdime v noci, a pak uz jen usiname s krasnymi |
| pocity, plni zazitku, integrovani do adventni pohody. Sme si totiz jisti, ze na nas jezisek |
| nezapomene, protoze dokaze ocenit, ze sme se mu naproti do nebe vydali. |
Tapeta xtazeni, format 1024x768: 